Stručné shrnutí zdravotního zabezpečení expedice K+K Annapurna / Mt Everest 2009.
Jan Behúň

FN v Olomouci poskytla výpravě na žádost vedení expedice kvalifikovaného lékaře ( obor urgentní medicína a intenzivní péče a zároveň aktivního horolezece – opakované výstupy nad 7000 m.n.m) .
Dále dodala potřebný zdravotnický materiál a léky .
Firma medisap nám zapůjčila oxymetr – přístroj k měření saturace hemoglobinu (Hb)kyslíkem (jde o krevní barvivo, které je nezbytné k vazbě a transportu krevních plynů). Dál jsme od stejné firmy měli zapůjčený unikátní přístroj MasimoSET, který umožňoval kromě měření saturace a tepové frekvence vyhodnocovat také hladinu Hb v krvi jako jedné z důležitých hodnot k určení stádia a úrovně aklimatizace.
Průběh expedice v době působení v oblasti Annapurny, byl z pohledu lékaře v zásadě nekomplikovaný.Vyskytla se jen standardní škála na expedicích běžných nekomplikovaných onemocnění. Nedošlo k vážnějšímu úrazu či vážnému postižení horskou nemocí.
Většina členů výpravy prodělala lehká průjmovitá onemocnění .Dále se vyskytly lehké katary horních dýchacích cest, a zánět nosohltanu. Dva horolezce trápily haemorrhoidy bez komplikací ( bez krvácení či trombózy).Dál byly k řešení nějaké žaludeční potíže, jeden zánět Achillovky (po zaléčení byl postižený za dva dny schopen plné zátěže).Dva členové měli lehké příznaky sněžné slepoty.Po příchodu do BC se vyskytly u některých kluků lehké bolesti hlavy, které odezněly většinou spontánně( s postupnou aklimatizací), nebo vyžadovaly jen malou dávku slabých analgetik.
Po relativně rychlém výstupu nad 5000 m.n.m. s plnou zátěží jsem lehčí formu horské nemoci prodělal já. Tato se manifestovala po bezproblémovém výstupu a odpoledni , až v noci s odstupem několika hodin, nespavostí, ráno pak mírnou apatií a pak izolovanou ataxií(porucha rovnováhy).Bolesti hlavy ani nauzeu jsem neměl. Situaci jsme řešil okamžitým sestupem. Petr Valchař chtěl pro bolest hlavy sestoupit také a jsem vděčný Liborovi, že se nás rozhodl doprovodit.Byl jsem schopen jít sám, ale v exponovaném terénu byl doprovod dvou spolulezců jednoznačně bezpečnější. Ráno jsem pak už sám sestoupil ještě o 1000 m.n.m. níž. Po návratu za dva dny jsme s Petrem Maškem znovu s plnou zátěží vystoupali do C1 – 5300 m.n.m a odpoledne jsem sám po trasírkách vystoupal ještě o cca 150 výškových metrů.Následující noc a sestup v hlubokém sněhu v pozici naložených dromedárů (rušili jsme tábor) už byli bez problémů.
Tento pro lékaře v podstatě nekomplikovaný průběh expedice mi umožnil účastnit se dál běžné činnosti expedice. Pokusu o výstup další trasou(budování a po rozhodnutí o ukončení působení výpravy pod Annapurnou likvidace táborů) atd.

Sestupem do Pokhary pro mne prakticky expedice skončila.Zbytek účastníků výpravy měl v plánu z Káthmandů pokračovat k Mt. Everestu.Jelikož jsem měl ještě do odletu pár dní času a kluci čekali na čínská víza.(vzhledem k relativní časové tísni se dokonce uvažovalo o ukončení expedice) a v hlavním městě Nepálu je lékařská péče plně zajištěna(pravda v soukromých zdrav. zařízeních placená, ale všichni jsme pojištěni a připojištěni) , odjel jsem po předchozí domluvě v klidu na 3 dny raftovat.
Jak známo zákon schválnosti funguje a přibližně den po mém odchodu se roznemohli dva členové expedice.Jednomu se obnovil chronický zánět močových cest(použil antibiotika z expediční lékárny. Problém měl opakovaně takže věděl přesně jaké. Po návratu jsem mu přidal ještě další léky a další den se jeho stav postupně začal lepšit(pokles teploty atd.) Radimovi,(jeho jméno a také fotky už byly zveřejněny na internetu…)se nejspíš infikovala ranka na lokti ,což vyústilo v absces, který vyžadoval drenáž a antibiotika. Zákrok provedl americký lékař na soukromé klinice. Další den jsem Radima doprovodil na převaz a domluvil se na jeho odletu domů.Lékař na klinice měl samozřejmě zájem na setrvání Radima v jeho péči (kšeft je kšeft), ale s odletem v doprovodu lékaře nakonec souhlasil.

JB